Při malování krajiny Vám pomůže nejprve zachytit velké tvary, světlo a prostor. Jednotlivá stébla mohou počkat. Jakmile si rozvrhnete základní plochy, získáte pevnou oporu pro další práci. Podívejme se, jak postupovat od výběru motivu až k posledním tahům štětce.

Vyberte si místo, které Vás něčím zaujalo

Pro první krajinomalbu dobře poslouží louka s jedním stromem, pole pod výraznou oblohou nebo jednoduchý pohled na vzdálené kopce. U takového motivu snadno rozeznáte hlavní části a můžete se soustředit na jejich vztahy.

Ještě před malováním si pojmenujte, co Vás na výjevu přitahuje. Je to světlo na cestě? Tmavý les za světlou loukou? Pocit dálky? Tato odpověď Vám později pomůže rozhodnout, čemu věnovat pozornost a které drobnosti klidně vynechat.

Při práci podle fotografie vybírejte snímek s dobře čitelným světlem a stínem. Vlastní fotografie má výhodu: místo znáte a můžete si vybavit jeho atmosféru. Záběr si upravte podle potřeby. Rušivá větev na okraji nebo zaparkované auto do obrazu patřit nemusí.

Jaké plátno a barvy zvolit pro malování krajiny

Na první pokusy se hodí například plátno 30 × 40 cm. Nabídne dost prostoru pro oblohu i terén a přitom Vás nezahltí velkou plochou. Formát na šířku podpoří rozlehlost krajiny, formát na výšku může dobře vystihnout vysoké stromy, skály nebo úzký lesní průhled.

Pro akryl vybírejte šepsovaný podklad určený pro akrylové barvy. U olejomalby si ověřte vhodnost přípravy pro olejové barvy. Kvalitní bavlněné plátno dobře poslouží pro studii i dokončený obraz; len můžete zvolit podle požadované struktury a způsobu práce. Jemnější povrch usnadní drobné detaily, výraznější vazba se může příjemně uplatnit ve volnější malbě.

Pokud s malováním začínáte, akrylové barvy Vám umožní poměrně rychle překrývat zaschlé vrstvy a upravovat jednotlivé části obrazu. Na paletu dávejte menší dávky, protože akryl rychle zasychá. Pro delší míchání můžete použít prostředek určený ke zpomalení schnutí podle návodu výrobce.

Olejové barvy Vám obvykle poskytnou více času pro měkké přechody, například v obloze a mlze. Při vrstvené olejomalbě dodržujte zásadu „tučné na hubené“: spodní vrstvy mají obsahovat méně oleje než vrstvy následující. Samotná tloušťka nánosu tuto zásadu nenahrazuje.

Vedle barev si připravte širší plochý štětec, střední štětec na tvary stromů a terénu a menší štětec na závěrečné akcenty. Většinu obrazu zkuste namalovat prvními dvěma.

Kompozice: rozhodněte, kudy bude pohled putovat

Než otevřete barvy, udělejte si dvě nebo tři malé skici. Stačí obdélník a několik čar. Vyzkoušejte vyšší a nižší horizont, posuňte hlavní strom nebo změňte směr cesty. Na papíře takové rozhodnutí zabere pár vteřin.

Nízký horizont nechá vyniknout oblohu. Vysoký horizont poskytne více místa louce, poli nebo vodní hladině. Jako výchozí pomůcka může posloužit rozdělení obrazu na třetiny, ale klidně vyzkoušejte i jiné uspořádání.

Zvolte si jedno hlavní místo zájmu. Může jím být osvětlený strom, ohyb potoka nebo světlá chalupa pod lesem. Směrem k němu můžete vést cestu, okraj pole či linii břehu. Ostatní části malby mu mohou vytvořit klidnější okolí.

Malá zkouška: zakryjte na předloze kousek oblohy a potom kousek popředí. Sledujte, při kterém ořezu motiv lépe vynikne. Často právě tím najdete vhodné proporce budoucího obrazu.

Jak dostat do krajiny hloubku

Představte si krajinu jako několik prostorových plánů: blízkou trávu a kameny, louku se stromy ve střední vzdálenosti a kopce na obzoru. Každý z nich může mít trochu jinou ostrost, barevnost a míru detailu.

Vzdálené tvary se za běžného denního světla často jeví méně kontrastní a méně syté. Vzduch mezi Vámi a kopcem zjemňuje rozdíly mezi jeho osvětlenými a zastíněnými částmi. Právě tento jev, vzdušná perspektiva, pomáhá vytvořit dojem dálky.

U vzdáleného lesa proto zkuste přiblížit světlé a tmavé odstíny k sobě a omezit ostré hrany. Modravý nebo šedofialový nádech může být vhodný podle konkrétního světla. Za soumraku, v protisvětle nebo při neobvyklém počasí ale mohou vztahy vypadat jinak. Pozorujte předlohu.

V popředí si můžete dovolit výraznější rozdíly a několik zřetelných tahů. K pocitu prostoru přispívá také překrývání: strom zakrývá kus kopce, břeh zasahuje před vodu. Cesta, která se směrem do dálky zužuje, prostor ještě podpoří.

Světlo a barvy: pozorujte jejich vztahy

Na chvíli přimhouřete oči. Drobnosti ustoupí a zůstanou větší světlé a tmavé plochy. Všimněte si, zda je louka světlejší než les, jak tmavý je strom proti obloze a kde leží nejsilnější kontrast. Tyto vztahy si zachovejte i v malbě.

Při slunečném dni sledujte směr dopadajícího světla a vržených stínů. Za zatažené oblohy bývají přechody měkčí a ostrých stínů ubývá. Vyberte si jeden světelný okamžik, kterého se při práci budete držet.

Jak namíchat přirozenou zelenou

Pro začátek si připravte tři směsi: světlejší zelenou pro osvětlenou trávu, střední pro hlavní plochu a tmavší pro zastíněná místa. Základem může být žlutá s modrou nebo hotová zelená, kterou dál upravíte.

Okrem získáte zemitější odstín. Malé množství červené nebo pálené sieny může příliš výraznou zelenou ztlumit. Přidáním modré ji posunete do chladnějšího tónu. Příměsi dávkujte po troškách a zkoušejte je vedle sebe, protože různé pigmenty mají různou sílu.

Podrobněji se vztahům odstínů věnujeme v článku Jak míchat barvy pro realistické efekty.

Jak malovat oblohu, stromy a vodu

Obloha a mraky

Nejdříve si všimněte proměn samotné oblohy. Za jasného dne může být nad hlavou sytější a u obzoru světlejší. Západ slunce nebo bouřkové počasí přinesou jiné rozložení barev.

Mraky začněte jako větší tvary se světlými a zastíněnými částmi. Jejich obrys průběžně měňte: někde může být zřetelný, jinde téměř splývat s oblohou. Stejně ostrý okraj po celém obvodu snadno vytvoří dojem vystřiženého tvaru.

Stromy a les

U stromu nejprve zachyťte celkovou siluetu a hlavní hmotu koruny. Uvnitř rozlište několik větších skupin větví a listí. Ponechte také drobné průhledy, kterými prosvítá obloha.

Kmen se směrem vzhůru zužuje a větve rostou v různých úhlech. Nemusíte je rozmisťovat pravidelně. U vzdáleného lesa často postačí společná silueta s několika odchylkami ve výšce a barevnosti.

Voda a odrazy

Barvu vody ovlivňuje obloha, okolní břehy, hloubka i dno. Začněte proto pozorováním jejího skutečného odstínu a světlosti v daném místě.

Na klidné hladině se odraz stromu rozvíjí převážně pod ním. Načrtněte jeho větší tvar a potom jej místy přerušte krátkými vodorovnými tahy, které naznačí zvlnění. S rostoucím pohybem vody se odraz více rozpadá. Výrazné odlesky přidávejte střídmě, aby hladina zůstala přehledná.

Jednoduchá krajina krok za krokem

Pro první cvičení si vyberte motiv louky, vzdáleného kopce a jednoho stromu. Následující postup je určený pro malbu akrylem na připravené plátno.

1. Rozvrhněte hlavní tvary. Lehce vyznačte horizont, obrys kopce a polohu stromu. Zkontrolujte, kolik místa dostane obloha a kolik země.
2. Naneste oblohu. Širším štětcem pokryjte hlavní plochu a naznačte její barevné proměny. Pokud chcete hladší přechody, pracujte po menších úsecích, dokud je barva zpracovatelná.
3. Přidejte vzdálený kopec. Použijte tlumený odstín a jednoduchou siluetu. Detaily zatím vynechte.
4. Založte louku. Rozdělte ji na několik větších barevných ploch podle světla a směru terénu. Směrem k horizontu mohou být tahy drobnější.
5. Vymalujte základní tvar stromu. Zachyťte korunu, kmen a stinnou stranu. Potom přidejte několik osvětlených skupin listí. Při překrývání zaschlého podkladu se barvy nebudou nechtěně míchat.
6. Propojte strom se zemí. Naznačte stín u paty kmene a případný vržený stín podle směru světla. Strom tak získá přesvědčivější umístění v prostoru.
7. Vyberte pár detailů. Přidejte několik stébel vpředu nebo světlo na kraji koruny. Pak odstupte od plátna a zkontrolujte celý výjev.

Pokud se obraz zdá plochý, nejprve porovnejte světlost a kontrast jednotlivých plánů. Další listy na stromě hloubku samy o sobě nevyřeší. Někdy postačí zjemnit vzdálený kopec nebo zvýraznit jediný stín v popředí.

Co dělat, když se malba nedaří

Všechno má stejnou důležitost. Vyberte hlavní motiv a v jeho okolí ponechte nejzřetelnější hrany či kontrasty. V ostatních částech některé detaily zjednodušte.

Barvy se slévají do nechtěné směsi. Očistěte štětec a namíchejte nový odstín na čistém místě palety. U akrylu nechte podklad zaschnout a potom pokračujte další vrstvou.

Stromy vypadají příliš pravidelně. Změňte obrys koruny, velikost skupin listí a mezery mezi nimi. Příroda nabízí mnoho drobných odchylek, které si můžete vybrat i pro svůj obraz.

Obraz je přeplněný. Dejte si přestávku a podívejte se na něj z několika kroků. Zvažte, kterou plochu můžete sjednotit a kde ubrat výrazný detail. Klidnější místo pomůže ostatním částem vyniknout.

Vezměte si malování také ven

Malování v přírodě, tedy v plenéru, Vás naučí všímat si odstínů, které fotografie snadno potlačí. Pro začátek stačí malé plátno, několik barev a krátká studie.

Světlo se venku mění, proto si na začátku zaznamenejte hlavní stíny a barevné vztahy. Během jedné studie se držte tohoto rozvržení. Jinak se může stát, že každou část krajiny zachytíte v jiném osvětlení.

Pokud je to možné, mějte plátno i paletu ve stínu. Přímé slunce znesnadňuje posouzení barev a při práci s akrylem může spolu s teplem a větrem urychlit zasychání.

Začněte krajinou, kterou máte rádi

Výhled z okna, cesta k lesu nebo rybník za vesnicí Vám nabídnou dost podnětů pro první obraz. Známé místo má navíc výhodu: můžete se k němu vracet a pozorovat, jak ho mění denní doba a roční období.

Vyberte si jeden výjev, připravte si barvy a zkuste zachytit jeho hlavní tvary a světlo. S každou další studií se Vám bude snáze rozhodovat, co zdůraznit a co ponechat jen v náznaku.

Chystáte se namalovat svou první krajinu? Prohlédněte si naši nabídku napnutých malířských pláten. Pokud váháte nad formátem, strukturou nebo přípravou pro zvolenou techniku, rádi Vám s výběrem pomůžeme.